Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak se změnilo botanické složení okolí Bohuslavic.

 

Činnost člověka se v přírodě vždy projeví a můžeme ji hodnotit kladně i záporně, záleží na úhlu pohledu. Cyklus změn v přírodě je dán již dopředu. Kdybychom neobdělávali pole, což dnes mnohdy vidíme, projde rostlinný porost na pozemku  několika fázemi. Nejdříve pole zaroste jednoletými plevely  - lebeda, rozrazil, peťour a pod. Následně se rozvinou víceleté plevele jako pcháč, pýr, štovík a další. Ty jsou postupně vytlačeny agresivními vytrvalými travami, vytváří se step. Trávy postupem času prorůstají keře a v posledním stadiu se uchytí pionýrské dřeviny jako je bříza, jeřáb, osika a pod. Poslední fázi  vývoje  v našich podmínkách je smíšený les dubů, habrů, buků, smrků a borovic.  Takže zemědělec, který byl odjakživa zodpovědný za tvorbu a skladbu krajiny,  musel zápasit s přírodou, která směřovala, jak je uvedeno výše k tvorbě lesa. Aby mohl hospodařit, musel mechanicky  lividovat plevele, udržovat vodní režim čištěním potoků a příkopů na orné půdě i na loukách, čistit meze od náletu, zarovnávat strže po deštích a pod. Nebyla to žádná idylka, jak si myslíme dnes, že dříve zemědělec žil s přírodou v souladu. Byl to boj o přežití a za každou dílčí výhru nad přírodou musel tvrdě zaplatit svou prací. Většinou se však sedlák v minulosti nechoval jako vítěz, který může s přírodou libovolně nakládat. Byl si vědom, že půdu nezdědil od svých rodičů a dědů, ale má ji pouze zapůjčenou od svých synů a vnuků, aby na ní hospodařil a předal ji další generaci vždy v lepším stavu, než ji sám nabyl. Tento konzervativní přístup spolu s  nedostatkem enrgetických zdrojů ( své ruce a koně) vytvářel stabilitu prvků životního prostředí i botanického složení lokalit, s vyjímkou období válek a katastrof.

Jaké bylo botanické složení rostlinných společenstev v okolí Bohuslavic před přibližně 85 lety podává studie, kterou učinil botanik Jaroslav Veselý a kterou nazval  Květena okolí Dolního Benešova na Hlučínsku a Příspěvek ku květeně Hlučínska. Studii publikoval v roce 1935 ve Věstníku Matice Opavské. Ve stati Přehled význačných druhů popisuje vzácnější nebo méně časté výskyty různých rostlin i v okolí Bohuslavic. Zmiňuje se suché svažité loučce severně od Velkého dvora, kde se vyskytoval hvozdík lesní. Tuto lokalitu jsme postupně zlikvidovali komunálním odpadem jako obecní sládku. Na loukách pod touto loučkou jsou  louky na Ženichu, kde kvetly naše orchideje  vstavače a vemeník bělokvětý. Obdobně tak na loukách kolem tří dubů směrem na Benešov.  Dnes to však již nejsou louky, nesečou se, protože se již nechová skot, který by seno spotřeboval, nečistí se vodoteče,  louky se mění  mokřady a lužní lesy. A tak typické biotopy v naší krajině čínností člověka postupně nenávratně mizí ke škodě nás všech.

Pro ty, které to více zajímá jsem s publikace ofotil stránky se seznamem význačných druhů, které jsou na fotografiích ve složce  Botanika a taky jsou k dispozici foto výše zmiňovaných kytek hvozdíků, vemeníků, vstavačů, které dnes již na loukách nenajdeme a taky  foto lilie zlotohlávek, která se vyskytovala v lesích ve směru na Bělou a ani tu jsem tam již nikdy nenašel. Možná, že jste měli větší štěstí.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář